…nás vybízí každá internetová stránka, na kterou narazíme.

Sdílet. Slovo, tlačítko, ikona,… to, co máme stále na očích. Internet je plný tohoto Sdílet. Představuje to zprávy, informace, zajímavosti, aktuality,…. všechno, co je pro společnost alespoň trochu zajímavé. Často sdílíme články, obrázky, zajímavosti, které jsou ve skutečnosti naprosto zbytečné, nezajímavé, až obtěžující. Ale protože jsme obklopováni médii, reklamou, a tím, co je IN, sdílíme často naprosté nesmysly, které nás ve skutečnosti nezajímají.

Co takhle sdílet lásku? Lásku milujícího Boha. Někdy mám pocit, že být křesťanem, je docela svazující. Někdy mi přijde, že mi křesťanství brání ve sdílení lásky s Bohem. Možná trochu odvážné tvrzení, ale vysvětlím.

„Úmysly mohou být jakkoliv dobré, ale víš, že náboženská mašinerie dokáže lidi semlít“ řekl Ježíš kousavě. „Velká většina toho, co bylo uděláno mým jménem, se mnou nemá nic společného, a často je, i když třeba neúmyslně, v naprostém rozporu s mými záměry.“

„Pamatuj, že lidé, kteří mě znají, můžou svobodně žít a milovat bez jakéhokoliv seznamu úkolů“ řekl Ježíš.„Tak tohle znamená být křesťan?“ zeptal se Mack. „Kdo tu mluví o křesťanech? Já nejsem křesťan.“ Ta představa Macka zaskočila a neubránil se úsměvu. „To asi opravdu nejsi.“

Došli ke dveřím dílny. Ježíš se znovu zastavil. „Ti, kdo mě milují, pocházejí ze všech systémů, jaké existují. Jsou mezi nimi buddhisté i mormoni, baptisté či muslimové, demokraté, republikáni a mnozí, kteří nechodí k volbám nebo nejsou členy žádné nedělní ani jiné náboženské instituce. Mám následovníky, kteří byli vrahy, a mnozí bývali pokrytci. Někteří jsou bankéři a bookmakeři. Američané i Iráčané, Židé i Palestinci. Netoužím po tom, udělat z nich křesťany, ale chci se podílet na jejich převodu v syny a dcery mého Otce, v mé bratry a sestry, v mé milované.“

(z jedné nejmenované Chatrče)

Chci tím říct, že nás někdy křesťanství unáší někam, kde Bůh vůbec nechce. Žijeme v domnění, že zachovávat desatero, chodit pravidelně ke svátostem, modlit se ráno a večer Bibli, dodržovat půsty a jednou za čas jít ke zpovědi, je to, co po nás Bůh žádá. Samozřejmě, že toto všechno je důležité, ale bez lásky, bez sdílení lásky s Bohem, je to všechno zbytečné. Bůh po nás nic takového nežádá. On chce, abychom sdíleli jeho lásku. A upřímně si můžeme říct, že právě toto sdílení se z křesťanství ztrácí.

Někdy bych chtěla vědět, jak moc nás Bůh miluje. Protože ta láska musí být tak velká, že kdybychom to věděli, umřeli bychom štěstím.

Jenže my nevěříme, že Bůh nás miluje. Že nás miluje takovou láskou, která nemá hranice.

Láska není omezená časem ani místem. Láska je jako vzduch. Všem a všude k dispozici. Stačí sdílet, nic jiného nemusíme dělat. Tak začněme. Ne na facebooku, ale třeba doma. Nebo v práci. Nebo ve škole. Kdekoliv. Jenom začněme.

P.S. Nějak cítím, že náš nový papež František dává celému křesťanství, a celé Církvi nový rozměr, něco co tu chybí. Nové sdílení. Můžeme to vidět už teď na jeho činech, chování a na jeho sdílení lásky Kristovi.