Příprava na Vánoce je o vnitřním nastavení. Nechat se ovlivnit vnějšími okolnostmi co nejméně.

Při pročítání různých vánočních programů mě docela polil pot. Mytí oken, záclon, praní vánočních ubrusů, oprášení vánočních dekorací a tolik zbytečných věcí, díky kterým pak advent není adventem v tom pravém slova smyslu.

Mám také jeden plán. Můžete se inspirovat. Plán minimalismu. Plán, díky kterému nemusí být příprava na Vánoce stresující, abyste všechno stihli. Protože všechno stihnout nemusíte.

Je nutné udělat jen dvě věci.

1. Vyřadit věci nepotřebné

Minimum úklidu.

Není potřeba strávit celý advent mytím oken. Já je myju většinou dvakrát ročně, když to vyjde. Většinou před Velikonocemi a pak před hodama, tzn. někdy během září. Nějaký velký úklid nedělám, protože většinou s dětmi nezvládám ani malý úklid. Takže naplánovat si toho málo a nechat si trochu větší časové rozmezí. A hlavně se z toho nepos_at. To si musím každý rok se sklonem k vygruntovanému domu připomínat, protože je pak reálná hrozba toho, že vánoční náladu bude kazit vyřízená zpocená hospodyně, co po všech řve, protože v předsíni zůstal zaprášený parapet.

Minimum zbytečností.

Není potřeba mít na každém okně a v každém rohu nějaké kýčovité Vánoční dekorace, vánoční ubrusy, vánoční polštáře a deky, prostírání, ubrousky, svícny a světýlka. Neutrácíme za zbytečnosti, kupujeme jen to, co potřebujeme. V konečném důsledku tyto zbytečnosti stojí někdy víc než samotné dárky pod stromečkem. Tady opravdu platí, že méně je někdy více.

Minimum cukroví.

Minulé Vánoce jsme zavedli pravidlo, že každý člen rodiny si vybere jeden druh cukroví. Na letošek už máme vybráno. Jedno karamelové pro tátu, jedno kokosové pro syna, jedno mrkvové pro dceru a jedno medové pro maminku. Ingredience nakupuju kvůli zdražování postupně už od října. Manžel se letos na základě programu "Kde ušetříme?" vzdal i své milované Vánoční bomby.

Minimum dárků.

Po té haldě hraček, co se kupí v dětském pokoji i mimo něj, bylo zavedeno jednoduché pravidlo. Protože babičkám nelze vysvětlit, že děti už další hračky nepotřebují a vždy koupí aspoň něco malého (co je většinou uplně k ničemu nebo se to během první půlminuty rozbije), bylo potřeba se již vlastněných hraček zbavit. A tak když přijde čas na dopis Ježíškovi a co by si zase přáli nového, musejí se některých svých hraček "zbavit". To znamená, že vyberou hračky, které nejsou poničené a se kterými si třeba tolik nehrají a pošleme je někomu, kdo si s nimi ještě rád pohraje.

Také se snažíme, aby toho dostali pod stromečkem spíše méně než více. Na vysoký standard si člověk lehce zvyká. Ale přece není důležité mít pod stromečkem hromady dárků. Trochu mi to komplikuje muž, jehož jazykem lásky jsou prostě dárky. Děti se pak diví, proč táta toho dostal nejvíc :D

Minimum jídla.

O tom,kolik jídla bývalo na Vánoce u nás doma, už jsem psala někde tady. Důsledkem bylo moje pozdější neovládání se v jídle. A to je teda strašný nezvyk, kterého se zbavuje strašně těžko. A tak se u každého regálu s vánočním lákadlem zastavuju a přemýšlím, jestli to opravdu potřebujeme. Ovoce koupit jen tolik, aby neshnilo dříve než ho sníme. Cukroví stačí třeba jen z poloviny dávky. Salát, aby se vešel jen do jedné mísy místo dvou. Čokoládová kolekce na stromeček stačí jedna malá nebo místo ní nasušit ovoce. Koupit dostatek kvasnic a mezi svátky místo nakupování pečiva a dalších zbytečností zůstat doma a upéct třeba vánočku. Nebo sladké rohlíky. Nebo něco, co bude ryze vánoční. 

Jenom na kaprovi prosím vás nešetřeme. To si nezaslouží. Vždyť jsou to kapří svátky. =)

Minimum povinných návštěv.

Byly doby, kdy jsem každoročně na Boží hod vánoční ve stresu spolykala oběd, abych mohla nejpozději ve 13 hodin chystat Živý Betlém. A po něm vyčerpaná únavou a mrazem navštěvovat příbuzné. Ta úleva, když se po letech stal Boží hod vánoční opravdovým svátkem klidu a míru. 

Zkuste zavřít oči a zamyslet se, která návštěva by vám byla opravdu příjemná, a která je jen povinností či tradicí. Nic se nestane, když babičce zavoláte, že návštěvu stihnete až po Novém roce. Já si myslela, že by to nikdy nebylo reálné, že by to rodina nepřežila. Ale zkusili jsme a šlo to. A bylo to moc příjemné strávit čas spolu jako rodina celé tři dny Vánočních svátků. 

 

2. Zařadit věci potřebné

Maximum Boží přítomnosti.

Ach ten čas. Kdyby měl měl den aspoň 48 hodin. To by pak možná byl čas na duchovno. 

Nesmysl. Zkusme jít prostě o jeden level výš než jsme teď. Kdo chodí na mši sv. jenom v neděli, ať jde ještě ve všední den, kdo chodí neděle a pátky, ať jde ještě ve středy, kdo chodí každý den, gratuluju, vydrž! 

Pozvěme Krista do svého života už teď, ne až na Svátky. Když to uděláme už teď, o Vánocích už budeme tak napojení na Boží přítomnost, že Kristovo narození budeme vnímat tak nějak jinak..... Choďme ke svátostem, adorujme, čtěme písmo, modleme se. Já vím, že to děláte. Já v tom mám trochu mezery. Vždycky musím začínat znovu a znovu, protože chápete, ten čas.... a děti.

Maximum radosti.

Zaměřit se na pozitivní věci a ty negativní rychle házet za hlavu. Aspoň tak, jak to jde. Vidět krásu a vděčnost v maličkostech. Uvědomit si, z jakých maličkostí mám radost právě já. Musíme být radostní první my, abychom mohli radost předávat dál.

Mně třeba udělá radost dobrá kniha a teplý svařák, vůně sušícího se pomeranče, syrové těsto na perníčky, v pochmurném čase hezká dekorace za oknem, horká čokoláda, večer deskových her, procházka lesem, horká vana, setkání s přáteli. Vyberte si sami to svoje a radujte se. Vždyť advent je čas radosti.

Maximum pohlednic.

Moc se mi líbí Vánoční přání. Takové to gesto, že si na vás někdo vzpomněl, že jste pro něj důležití, že si dá tu práci a pošle vám Vánoční přání. Posíláme každý rok několik. Někdy jsou ručně vyrobená, jindy předtisklá. Podle možností. Kdo Vánoční přání neposílá, zkuste to. Kdo posílá, zkuste poslat o jedno víc. Někomu, o kom víte, že by mu opravdu vykouzlilo úsměv na tváři.

Maximum pohybu.

Pochmurné počasí nás vybízí k tomu, zůstat doma zalezlí u krbu pod dekou. Pěkně v teple. Ale nezapomínejme také na pohyb. Jeho účinky na naše zdraví jsou velmi blahodárné, i když to nejde vidět. Nemusíme běhat denně maraton, stačí krátké procházky nebo jiná fyzická zátěž. Třeba štípání dřeva, hrabání listí, odhazování sněhu. 

Mezi svátky si vymyslete Vánoční výšlap. Pozvěte své přátele, příbuzné a dobrodince. Uvařte čaj s rumem do termosky, půlitra dobré gořalky (doporučuju dobrů slivovicu, pro baby ořechovku nebo griotku). Když bude bílo, vezte děti na saních.

To je to nejlepší, co můžeme svému tělu dát. Pohyb, čerstvý vzduch, vitamín S a přítomnost blízkých lidí.

Maximum štědrosti.

Vánoce jsou časem solidarity. Ta vánoční atmosféra slavnosti narození Spasitele světa nám tak rozehřeje srdce láskou, že máme větší chuť dělat dobré věci. Tedy alespoň se mi to tak zdá. Najděme si každý něco. Jsou plné internety inspirace. Ježíškova vnoučata, Krabice od bot, Kapka naděje, Charita. Fakt je toho mraky. Určitě najdete i ve své blízkosti lidi, kteří by pomoc potřebovali. Udělejme dobrý skutek, kterým můžeme dát někomu naději na lepší život, i když se i ten náš třeba zrovna nachází v propasti.

Snad vás tento vánoční plán zahřeje u srdce. Snad něco z toho bude pro vás inspirací. 

A snad budou Vánoce každého z nás opravdu požehnané!