Rozjímání nad křížovou cestou je úžasný způsob modlitby v postní době. Zkuste to taky. 


1. zastavení: ROZHODNUTÍ

Stojíš Pane před soudem. Stojíš před Pilátem a jeho rozhodnutím. Víš, co se stane. Za několik okamžiků uvidíš úšklebný pohled Barabáše. Jsi odsouzen. 

Pilát se snažil tomuto rozhodnutí vyhnout. I my to děláme. Vyhýbáme se vlastním rozhodnutím, nechceme za ně nést odpovědnost. Často vlastní zodpovědnost hážeme na druhé. Zabýváme se svou minulostí a máme strach z budoucnosti. Už neumíme žít Tady a teď. Rozhodnutí není nikdy špatné. Je buď dobré nebo lepší.

Pane, odpusť nám naši nerozhodnost. Pošli svého Ducha a pokoj do srdce v každém našem rozhodování. Veď naše kroky. Amen.

2. zastavení: PŘIJÍMÁNÍ

Přijímáš kříž. Věděl jsi, že dřevo s jakým sis jako malý hrál v dílně svého otce Josefa, ti jednou položí na ramena, a ty ucítíš tíhu hříchu celého světa? A ty přijímáš. S pokorou, za nás za všechny.

Umíme přijímat? Přijímat kříže, dary, pomoc? Dokážeme Ježíše následovat se vším, co nás v životě potkává? I  když jsou to často věci bolestivé, smutné či dokonce v našich očích beznadějné? Umíme přijímat dary od Boha i od lidí bez výčitek a pocitu dlužnosti? Přijímáme nabízenou pomoc? Dokážeme si o pomoc říct?

Kdo chce dávat, musí umět přijímat. Pane, dej nám sílu a odvahu, abychom dokázali dávat i přijímat. Ať se tvůj kříž stane posilou do našeho života. Amen.

 3. zastavení: PÁD

Padáš pod křížem. Tak potupně tvá cesta na smrt začíná. V prachu země na tvá zbičovaná záda doléhá těžký kříž. Trnová koruna se ti zabodává do spánků. Upadněš ještě dvakrát a bude konec. 

Kolikrát upadnu já? Často padáme, Pane, pod tíhou svých hříchů, pod tíhou neodpuštění a starých zranění.  Někdo kdysi řekl: "Když tě život srazí na kolena, začni se modlit. Jen tak dokážeš znovu vstát."

Pane, buď naším Šimonem. Pomáhej nám vstát a jít dál, vždycky, když nás naše slabosti srazí k zemi.

4.zastavení: ZTRÁTA

Jdeš. Prodíráš se davem. Najednou se střetávají vaše pohledy. Je to ona. Tvá matka je tu s tebou. Žena, která před 33 lety řekla Bohu své ANO teď stojí a pláče, protože ztrácí syna. Syna, kterého nosila pod srdcem, kterého vychovala, který jí byl ze všech nejbližší.

Bolest. Bolest ze ztráty blízkého člověka. Známe to. Je tady - součástí našeho života. Milující, chápající, nám na blízku. Všechno plyne, jak má. Najednou zmizí z našeho života tak rychle, jako když sfoukneme svíčku. Cítíme prázdno, beznaděj. Náš život už není jako dřív. Smrt je součástí života, na kterou si nelze nikdy zvyknout. Na ty, jež nás opustili, nelze jen tak zapomenout. Tvá matka tam byla. Její pohled byl pohledem rozloučení. Jak velká bolest je při ztrátě milujícího člověka, se kterým jsme neměli možnost se rozloučit.

Bože, dej, ať ve smrti nevidíme jen tragédii ze ztráty, ale naději, že se jednou spolu setkáme v tvé náruči. Amen.

5. zastavení: OCHOTA

Co se asi honilo hlavou Šimonovi, když tě viděl, jak celý zmlácený, špinavý a od krve táhneš za sebou obrovský kříž? Tušil vůbec, že jsi nevinný? Kdo to vůbec byl ten Šimon a kde se tam vzal?

Stává se i v našem životě, že se najednou objeví někdo, kdo je po ruce, když právě potřebujeme pomoct. Nebo někdo, kdo nám v danou chvíli řekne právě to, co potřebujeme slyšet. Naopak někdy máme tendenci posuzovat ostatní, kteří nejsou podle našich měřítek dost čistotní, elegantní, normální. Takovým lidem odmítáme pomoct nebo poradit nebo jim být na blízku, když to potřebují.

Dej nám, Pane, otevřené oči a srdce dokořán, ať vidíme potřeby druhých a jsme ochotni pomoct i lidem cizím a nám nesympatickým. Amen.

6.zastavení: PROMĚNA

Veronika. I ta jde s tebou. Je ti na blízku, trpí, když tě vidí v potu tváře prodírat se davem bez síly a odporu. Nemůže ti nijak pomoct, nabízí jediné, co má. Kus hadru, který ti podává, aby sis osušil alespoň tvář. Jaké to překvapení, když jí vracíš svou vtisknutou podobiznu. Z obyčejného kusu hadru se stává vzácná rouška tvé památky.

Z některých obyčejných chvil se stávají chvíle vzácné, jedinečné a neopakovatelné. Chvíle, kdy až skoro hmatatelně cítíme tvou přítomnost, krásu stvoření, smysl života. Stačí nespěchat a nechat působit tvého Ducha. 

Pane, dej nám touhu se zastavit a dokázat vnímat jak ty proměňuješ naše životy skrze zdánlivě malé a obyčejné věci. Amen.

7. zastavení: POCHOPENÍ

Padáš znovu. Všichni jen koukají. Nikdo ti nepomůže. Každý se štítí tak zohaveného zločince, jako jsi ty. Přitom tě ještě včera prohlašovali za Krále. Dáváš do toho všechny své síly a jdeš dál. Nemají pro tebe kousek pochopení.

Jsou lidé, kteří upadli a už se nedokázali zvednout. A stejně jako ty ještě před nedávnem žili plnohodnotný život jako ostatní. Teď jejich život zůstal zmrzačený.

Pomoz nám, Pane, počítat v životě i s těmito lidmi, neodsunovat je na druhou kolej, nedělat z nich neschopné, ale uvědomit si, že jsme to my a naše pomoc, kterou potřebují. Dej nám pro ně pochopení a jim ukaž smysl života, jehož středem jsi vždy ty. Amen.

8. zastavení: TOUHA

Pokračuješ v cestě s hlavou skloněnou a v dáli slyšíš pláč žen. Jdeš vstříc své vlastní smrti a tvá gesta jsou pozoruhodná. Říkáš jim: "Nade mnou ne, nad svými dětmi plačte, já nesu kříž i za ně. I za jejich děti a děti jejich dětí. Za všechna pokolení."

Kolik je dnes žen, které pláčou. Které pláčou nad dětmi, které nemohou mít. Jejich bolest stupňují někdy naše neomalené reakce, blbé vtipy a poznámky, které ubližují, aniž bychom něco tušili. Často jednáme a mluvíme dřív, než myslíme. Ptáme se žen, jestli budou matkami často tak drze a neomaleně, a pak se divíme jejich uraženému výrazu, který často skrývá pouze obrovskou vnitřní bolest nenaplněné touhy.

Pane, dej všem plačícím ženám pocítit tvou lásku a nám dostatek empatie, abychom věděli, kdy mluvit a kdy mlčet. Amen.

9. zastavení: CÍL

Docházejí ti všechny síly. Víš, že upadněš ještě jednou a musíš se zvednout a dojít do cíle. Takový cíl si jen stěží umíme představit. Cíl, ze kterého mrazí. Nenapadlo tě, kéž by ses mohl otočit a utéct?

Nás někdy naše lenost a pohodlnost zaplavuje natolik, že odbíháme od rozdělané práce, zapomínáme na sliby, které jsme dali. A z náročné cesty se nažíme utéct nebo alespoň najít nenáročnou a kratší cestu k cíli. A někdy i jdeme, ale cíl nám uniká. Bezmyšlenkovitě, s davem. Všichni se otočí a utíkají. I my utíkáme a volíme špatnou cestu.

Bože, dej nám dar obrácení. Ať jsi ty jediným naším cílem, ve kterém lze zvítěžit. Amen.

10. zastavení: PŘEDSUDKY

Došel jsi až na Golgotu. Zde na této hoře tvá cesta končí nebo začíná? Berou ti šaty, tak tě zostudili. Avšak tobě tento přízemní čin nevadí. Jsi stejný Ježíš v šatech i bez nich.

Kdežto my jsme často lidé mnoha tváří. Díky šatům - kusu oblečení - dokážeme druhé hodnotit. A sami někdy dbáme příliš mnoho na to, jak vypadáme. Tys věděl, že tvé šaty nemají žádný význam. Důležitý byl tvůj čin, ne to, jak jsi při tom vypadal. Pro nás bývá důležitější to, jak vypadáme, než to, co děláme. Pýcha  a předsudky nám zaslepují oči před důležitými okamžiky našeho života.

Kéž jsme stejní v šatech i bez šatů. Milující, odpouštějící, bez předsudků a hodnocení druhých. O to prosíme. Amen.

11. zastavení: MLČENÍ

Sotva jsi vylezl ten velký kopec a už tě sráží k zemi a přibíjejí na kříž. Kolik asi bylo lidí v davu, který mlčky přihlížel na tvé zbičované tělo, do něhož ještě natloukají hřebíky. Vojáci mlčky, bez kousku citu zabíjí tvé tělo.

Vojáci nebyli o nic horší než my, když mlčky přihlížíme na páchání zla kolem nás. Děláme, jakoby se nás to netýkalo. Přitom vidíme, kolik zlého se děje v našich rodinách, v naší zemi, v politice  a v neposlední řadě v naší Svaté církvi. Mezi námi křesťany. A všichni mlčí, jen, aby církev nebyla pošpiněna. Často zametáme pod koberec závažné věci a tváříme se, že neexistují. Nebo si nepřipouštíme, že i křesťané jsou jenom lidé. Hříšní lidé.

Bože, jsou chvíle, kdy je lepší mlčet. Ale jsou také chvíle, kdy je potřeba se zvednout a bojovat za pravdu. Dej nám k tomu sílu a odvahu měnit tento svět v lepší, milovat druhé a hájit pravdu. Amen.

12. zastavení: ODMÍTNUTÍ

Umíráš na kříži, konečně se blíží konec tohoto utrpení. Ale je zvlášní, že v této chvíli nejsi sám. Po své levici i pravici máš muže. Na rozdíl od tebe jsou to opravdoví zločinci. Jeden se kaje a ty mu přislibuješ Boží království ještě v okamžiku smrti. Avšak druhý tě odmítá. Ani ve své poslední hodině nedává šanci nápravě svého zpackaného života. 

Už kolikrát ti mé srdce řeklo NE! Už kolikrát jsem se zády otočil! Už kolikrát jsem strčil hlavu do písku!

Už kolikrát ti mé srdce řeklo NE! Už kolikrát jsi mi hlavu zatočil! Už kolikrát jsem byl i blízko zisku!

A já, jako tenkrát v Getsemanské zahradě, jako Jidáš, polibkem tě zrazuji,

A já, jako tenkrát venku na nádvoří, jako Petr, zapřením tě zrazuji,

jako tenkrát - v tu noc poslední.

A já jako tenkrát brzy zrána s vladaři, jako Herodes, se ti dnes vysmívám,

A já, jako tenkrát před shromážděním, jako Pilát, tě kvůli lidu odsuzuji,

jako tenkrát - v ten den poslední.

A já, jako tenkrát na Golgotě na kříži, jako zločinec, se teď rouhám,

A já, jako tenkrát při ukřižování, jako voják, bodám kopím tvůj bok,

jako tenkrát – v poslední chvíli na kříži. Amen.

13. zastavení: VĚRNOST

Tvoje matka stojí u tvého kříže do posledního tvého vydechnutí. Starala se o tebe za života, stará se i po smrti. Do jejího klína pokládají tvé mrtvé tělo. Jedna z těch pár posledních, co ti zůstali věrní až do konce.

Věrnost. Tak nádherná a přitom obtížná ctnost. Bojujeme s ní celý svůj život. Snažíme se být věrní tobě, svým manželům či manželkám, církvi. A ano, padáme. Naše pevnost ve víře je tak nestálá. Jednou jsme s tebou nahoře, jindy bez tebe dole.

Jěžíši, ty který jsi byl věrný svému Otci. Maria, matka, která byla věrná tobě i Bohu. Prosíme o její přímluvu, ať jsme pevní a stálí ve víře a věrně kráčíme po jejím příkladu za tebou, naším Spasitelem. Amen.

14. zastavení: PLÝTVÁNÍ

Jediné, co zbývá, je pohřbít tě, abys za tři dny mohl vstát z mrtvých. Nebylo to zbytečné plýtvání pro Josefa z Arimatie, platit za hrobku, za oleje a látku do které tě zabalili? Nebylo.

Čím zbytečně plýtváme my? Plýtváme pitnou vodou. Máme plné bazény a zelené trávníčky, i když nám vysychají studny. Netrápí nás fronty, nacpané košíky a přeplněné ledničky jídla, které pak vyhazujeme a nakupujeme další, když jinde umírají hladem. Plýtváme časem, když hodiny prosedíme u internetu nebo před televizí. A tím, čím bychom plýtvat mohli si necháváme sobecky pro sebe. Lásky, které neubývá, času pro službu druhým, který je tak vzácný nebo pomoci, která se nám stonásobně vrátí.

Pane, někdy si myslíme, že nedělat špatné věci stačí. Otevři naše srdce, abychom viděli, že je důležité nejen nepáchat zlo, ale také konat dobro. O to tě prosíme. Amen.