V neděli ráno děláme jakoby nic a chystáme se na mši do kostela jako jindy. Všichni ostatní odjíždějí a my balíme kufry do auta. Odjíždíme a doma na stole necháváme vzkaz všem netušícím. Bydlíme totiž dočasně s mými rodiči a 4 sourozenci v jedné domácnosti. A pro klidné a pohodové Vánoce byla volba jasná. Strávit je někde jinde. Jinak by byly velmi krizové.

Po hodinovém nákupu a další hodinové cestě nás vítá tetička s uvařeným obědem. Pak se vydáváme na mši na Svatý Hostýnek, kde mají krásně vyzdobený kostel na Vánoční svátky včetně obrovského Betléma a prázdné stáje, která čeká až se v ní narodí Král. Po mši odcházíme s nadějí, že letošní Vánoce asi budou opravdu stát za to.

Na chalupě nás čeká krásných 15 stupňů v kuchyni, cca 5 stupňů na chodbě. Kamna začínají hřát a my vybalujeme. Čekají nás 4 dny dobrodružství. Večer se snažíme splichtit něco, čemu se odborně říká salát, abychom měli na druhý den co jíst.

Je štědrý den ráno a budíme se zimou. Manžel rychle rozpaluje kamna, kde si ohříváme čaj a vaříme kávu. Po snídani nás čeká oblíbená pohádka našeho 2,5letého syna s písničkami Pod dubem, za dubem, Mniši jsou tiší a Řízni, řízni. Venku přestává pršet a tak po pohádce vyrážíme na prohlídku okolí. Všude je takový klid. Žádné projíždějící auto, štěkající psi nebo ruch lidí. Ticho prostě. A tak se nám ani nechce zpátky.

Je kolem poledne a přemýšlíme, co budeme jíst. Nakonec vidíme řešení v tom, že si dáme štědrovečerní polévku už na oběd, ať večer nejsme přecpaní. Tak dávám na kamna vařit gulášovku ze sáčku. Přiložím a přidám párek s pocitem, že dnes už asi zlaté prasátko neuvidíme a tradiční vánoční hřibovku si dáme třeba po Novém roce. Po obědě jde pánské osazenstvo spát a já sepisuju pro vás naše netradičně probíhající Vánoce.

Odpoledne následují další pohádky a já obaluju baleného kapra ze supermarketu. V 17 hodin rozsvicujeme náš 20-ti centimetrový stromeček v květináči, aby k nám Ježíšek trefil. Večeříme salát s rybou a popíjíme šampus. Pak čekáme, až zazvoní Ježíšek. Syn s radostí rozbaluje všechny dárky a před 20 hodinou se chystáme na "půlnoční" do kostelíka, který máme naproti dveří. Je to krásná slavnost, i syn celou mši vydržel v klidu. Poselství Vánoc, které si odnášíme, je pozvat narozeného Krista do našeho života. Zní to jako fráze, ale je to tak. On po nás vlastně nic jiného nechce.

 Měla jsem jednu vánoční vizi. Ať Vánoce nejsou svátky obžerství a neovládání se. Uvědomila jsem si, jak moc nás zahlcuje jídlo. U nás na Vánoce bývalo vždy všeho plno. Dvě velké krabice zákusků, obvykle tak 16 kg kapra, bramborový salát se nevlezl do té největší mísy a museli jsme používat lavor :-). Nakoupeny banány, mandarinky, pomeranče, pomela, ananas. Čtyři velké vánočky, buráky, datle, fíky, a jiné. Chtěla jsem letos pojat Vánoce trochu víc skromněji. A to se nám opravdu podařilo. Nemít všechno a klidně si na štědrý den dát gulášovku ze sáčku. No, a co. Jednoduše se odprostit od všeho toho očekávání, o kterém jsem psala posledně.

A tak jsme celý Štědrý den, 1. i 2. Vánoční svátek prožili 50 km od mých rodičů na staré neobydlené faře. Bez vánočního stresu, bez povinných návštěv. Chtěla bych vám předat alespoň kousek z té úžasné atmosféry, kterou jsme prožívali, ale jde to těžko. Byl to velmi milostiplný čas, který jsme mohli strávit jako rodina spolu. A věřím, že právě tento čas nám dodá sílu do toho snad posledního měsíce práce, než se konečně budeme moci stěhovat do nového.

Několika známým jsem rozesílala Vánoční přání, které bych chtěla přát i všem Vám, kteří náš Vánoční příběh čtete.

"Ať nejsme zahlcení jen dárkama, jídlem a pitím, ale hlavně láskou a radostí z toho,

že dnes přišel mezi nás Boží syn.

Ať ho mezi tím obžerstvím, vánočním shonem a povinnými návštěvami dokážeme vnímat a radovat se."

(Náš letošní stromek)