Tušila jsem to už někdy v březnu. Ještě ani nic nerostlo a ani nekvetlo, ale už tehdy mi bylo jasné, že letos bude velká, možná až příliš velká úroda. Letos. Letos, kdy na to není absolutně vůbec čas. A proč? No, protože Hospodin má přece velký smysl pro humor.

Za normálních okolností bych za tu úrodu byla velmi vděčná. Ale letos mi to hlava nebere. Při práci na stavbě a strašně rychle se blížícího termínu stěhování zpět DOMŮ jsem akorát nadavála. Neumím totiž pracovat ve stresu. Takže když vidím, že bych měla napočítat a objednat materiál, osadit zárubně, vyplet jahody, poséct zahradu, nakreslit kolegovi jeho domek, vytvořit plakát k volbám, posbírat jablka, švestky, a hrušky, a mezi tím vším si udělat čas na rodinu a sama na sebe, nejsem schopná udělat nic. Ale konec stěžování.

Poslední týden v srpnu jsme u nás ve farnosti měli čtyřdenní duchovní obnovu pro maminky. Tématem byla vděčnost a pokoj. A já si uvědomila, že Hospodin má opravdu smysl pro humor. Fany, která nás doprovázela, mluvila o tom, že člověk se musí rozhodnout být vděčný. V každé životní situaci najít, za co být vděčný, z čeho se radovat. Protože na co se zaměříme, to se zvětšuje. Pokud se zaměříme na to špatné, bude se zvětšovat jen negativitní pohled na svět. Ale pokud se zaměříme na to dobré, bude se nám hódně lépe žít. A tak jsem se rozhodla, hledat na naší životní situaci, za co mohu být vděčná. 

Jsem vděčná za to, že i když je letos extrémní sucho a minimum deště, přesto nám Hospodin požehnal a obdařil nás převelikou úrodou. Máme desítky třešňových kompotů, plný mrazák malin a ostružin. Po třinácti letech bylo tolik rynglí, že se pod jejich tíhou větve lámaly, a my mohli ve velkém vařit povidla. Jabloně jsou obsypané, švestky už se sbírají do beček. Taky máme rádi frgále. Hruškové. Tak jsme uvařili ještě kotel hruškových povidel.

Jsem vděčná za to, že mám šikovného manžela a zdravého syna, který rád pomáhá, i když většinou spíše překáží. Jsem vděčná za rodinu, která nám pomáhá sklízet úrodu, i když teď musíme žít všichni pohromadě v jednom domě.

Cítím obrovskou vděčnost, že se o nás Hospodin stará.


"Kdo děkuje, dostává obvykle více než ten, kdo prosí."

Za co jste vděční vy?

Pardon za časovou prodlevu, článek byl pár týdnů v rozepsaných :-)