Texty plné emocí nezveřejňuji hned. Čekám, až vychladnu, a pak často mažu. Tento článek čekal v rozepsaných skoro měsíc. Nakonec ho tahám na světlo, i když povzbudivý moc není. Ale hold, i tak se dají prožít Velikonoční svátky.


 

"Zas*ané Velikonoce!" zní burácivý povzdech ve slabší chvilce v podvečer Bílé soboty.

Sedím, a píšu tento článek, místo toho, abych seděla v kostele a vychutnávala si vygradování Velikonočních svátků při zvuku všech zvonů a varhan a z plna hrdla zpívající radostné Aleluja!

Jsem naštvaná možná sama na sebe, že místo radosti prožívám zklamání. Chtěla jsem na celé Velikonoční svátky odjet s rodinou někam, kde se dokážu ztišit, nechat v sobě zemřít své staré já a obnovit já nové. Nepovedlo se. Přemýšlím, jestli jsem kvůli své marnosti neodsunula Boží přítomnost stranou. Rekonstrukce našeho domku nabrala na zpoždění, a místo strávených chvil s rodinou a s Bohem jsme na Zelený čtvrtek, Velký pátek i Bílou sobotu vázali výztuž na nový strop. Do toho jsem se musela účastnit domácích "příprav" na Velikonoce (bydlíme dočasně u rodičů). Vaření, pečení, praní, úklid. Do toho necelé dvouleté dítě a jeho radost ze života. 

Ještě ráno to vypadalo slibně. Ale místo toho, abychom si v pohodě a klidu zajeli k Božímu hrobu, a trochu vnímali důležitý čas Velikonoc, jsme ve stresu pobíhali sem a tam. K Božímu hrobu, a rychle zase zpět, převléct dítě a rychle sehnat nějakého hlídače (bratr byl nejblíž). Upéct první várku frgálů, uvařit oběd, uspat dítě, šup s ním na stavbu (s obědem). Mezi tím další várka frgálů, mazanec, šup na stavbu uvařit kafe. Zkontrolovat výztuž, šup zpátky, poskládat prádlo. Mezi tím vzbuzeno dítě, nakrmit. Nachystat svačinu na stavbu, šup tam s ní. Zkontrolovat a ukončit práce na stavbě, aby všichni kromě mě a manžela mohli večer na Vigilii. Šup zpátky, vyžehlit prádlo, nakrmit dítě, pomoct bráchovi upéct šneky. Mezi tím se už ostatní vypařili a spěchají do kostela. Já zůstávám sedět na zemi u pečící trouby. Špinavá, zpocená, hlava mastná, nohy bolavé a přede mnou dítě plné elánu. Najednou mi to všechno dochází. Ale už je pozdě. Ještě je potřeba vykoupat a uspat dítě a setřít podlahu v kuchyni.

A teď sedím a píšu tohle. Dítě spí, podlaha stále špinavá.

 

--------------------- po 20 minutách -----------------

 

Dítě spí, podlaha čistá. Srdce zarmoucené.

Hlavně, že budeme přežraní z toho všeho, co jsme dnes napekli. Hlavně, že tu bude čisto. Hlavně, že tu nebude žádné nevyžehlené prádlo. Hlavně, že bude prostřený stůl a slavnostní oběd. Hlavně, že bude výztuž ve stropě. To nejdůležitější nám ale bude chybět. Přítomnost vzkříšeného Krista. 

Není důležité dělat všechno správně. Důležitější je uvědomit si, že dělám něco špatně.