Už dlouho jsem se chystala ke svátosti smíření. Ale vždycky se vymlouvám na to, že s prckem to nejde, je málo času, ve zpovědnici nesedí zrovna "můj" kněz, apod. A tak se blíží svátek všech svatých a já zase promarním čas. Čas plnomocných odpustků.


Můj duchovní život jde k ledu jako podzimní teploty nebo se vznáší neznámo kam, jako listí, které padá ze stromů.

Modlím se, a necítím nic. Necítím Boží přítomnost, necítím žádný dotyk Ducha Svatého. Myšlenky utíkají, a já jako bych měla v srdci mlhu. Všechno je šedé, bezbarvé, zamlžené. Nic se nehýbe. Přestávám se i modlit, protože změna mého momentálního stavu je někde v nedohlednu. Daleko za mlhou, která mě obklopuje ze všech stran.

Zpětně vidím, že mě to nakoplo už v pondělí na Modlitbách matek. "Nebuďme bohatí majetkem, buďme bohatí před Bohem" jsme četli, a rozjímali nad Božím slovem. Jak mám být bohatá před Bohem, když už se ani nesnažím s ním mluvit, vstanulo mi v myšlenkách.

Bible leží na stole, chodím kolem ní každý den. Ale jakoby mě něco odpuzovalo ji otevřít. Čtvrtek je můj postní den. Snažím se postit se různě. Nepít kafe, nejíst maso, nesedět zbytečně u internetu, raději si něco přečíst, nebo prostě udělat něco dobrého pro druhé. Večer jsem usedla ke stolu a měla čas jen pro sebe. Něco mi ve mně říkalo: "Otevři to, prostě to jen otevři", ale tak moc se mi nechtělo rozjímat. Přemohla jsem sebe samu, otevřela Bibli a četla:

 "Synu, neposkvrňuj své dobré skutky a své dary neprovázej ponižujícími slovy. Což rosa nemírní sluneční žár? Tak slovo může znamenat víc než obdarování. Nevidíš, že vlídné slovo je dar nad dary? Obojího se dostává ušlechtilému člověku. Hlupák namísto vděčnosti uráží a neochotný dar oči nerozjasní. Uč se dřív, než budeš mluvit, a dřív než onemocníš, pečuj o své zdraví. Dřív než dojde k soudu, zpytuj sám sebe a v hodině účtování dojdeš odpuštění. Poniž se dříve, než onemocníš, a když jsi zhřešil, ukaž, že ses obrátil. Nedej si překazit včasné splnění slibu, a nečekej s ospravedlněním až do smrti. Rozmysli si dříve, než něco slíbíš, a nebuď jako člověk, který Hospodina jen pokouší. Pamatuj, že v den skonání na tě dolehne Hospodinův hněv, až přijde čas trestu, on od tebe odvrátí svou tvář. V době hojnosti pamatuj na dobu hladu, ve dnech bohatství pak na chudobu a strádání. Čas se proměňuje od jitra do večera a před Hospodinem vše rychle ubíhá. Moudrý člověk bude jednat ve všem obezřetně a v hříšných dobách se vyvaruje přestoupení. Každý rozumný člověk se obeznámí s moudrostí, a vzdá chválu tomu, kdo ji nalezne."

(Sírachovec 18; 15-28)

Uvědomila jsem si, že je na čase dlouho odkládaná zpověď. Válím se ve vlastním bahně a už se v něm začínám topit. A až teď si všímám, že mi Bůh hází záchranný kruh. Ale stihnu to? Nebudou u zpovědnic fronty, když se blíží svátek všech svatých?

Vzali jsme prcka a spolu s manželem vyrazili v pátek brzy odpoledne. Moc šancí jsem tomu nedávala. Rozhodnutá, že pokud budou u zpovědnic fronty, balíme to. Přijeli jsme ke kostelu, a já nestačila zírat. Jeden kněz právě odcházel, protože neměl koho zpovídat, a před náma byl jeden malý chlapec. Syn neprotestoval a zdárně do sebe tlačil sýrovou bulku. Já i manžel jsme byli zachvilku hotoví a mohli jet spokojeně domů.

 

Ano, Hospodin se stará. Jsem milostí plná, Pán je se mnou. Doufám, že nějak podobně to zařídí i před Vánocema :-)