Už dlouho jsem se chystala ke svátosti smíření. Ale vždycky se vymlouvám na to, že s prckem to nejde, je málo času, ve zpovědnici nesedí zrovna "můj" kněz, apod. A tak se blíží svátek všech svatých a já zase promarním čas. Čas plnomocných odpustků.
Můj duchovní život jde k ledu jako podzimní teploty nebo se vznáší neznámo kam, jako listí, které padá ze stromů.
Modlím se, a necítím nic. Necítím Boží přítomnost, necítím žádný dotyk Ducha Svatého. Myšlenky utíkají, a já jako bych měla v srdci mlhu. Všechno je šedé, bezbarvé, zamlžené. Nic se nehýbe. Přestávám se i modlit, protože změna mého momentálního stavu je někde v nedohlednu. Daleko za mlhou, která mě obklopuje ze všech stran.
Zpětně vidím, že mě to nakoplo už v pondělí na Modlitbách matek. "Nebuďme bohatí majetkem, buďme bohatí před Bohem" jsme četli, a rozjímali nad Božím slovem. Jak mám být bohatá před Bohem, když už se ani nesnažím s ním mluvit, vstanulo mi v myšlenkách.
Bible leží na stole, chodím kolem ní každý den. Ale jakoby mě něco odpuzovalo ji otevřít. Čtvrtek je můj postní den. Snažím se postit se různě. Nepít kafe, nejíst maso, nesedět zbytečně u internetu, raději si něco přečíst, nebo prostě udělat něco dobrého pro druhé. Večer jsem usedla ke stolu a měla čas jen pro sebe. Něco mi ve mně říkalo: "Otevři to, prostě to jen otevři", ale tak moc se mi nechtělo rozjímat. Přemohla jsem sebe samu, otevřela Bibli a četla:
"Synu, neposkvrňuj své dobré skutky a své dary neprovázej ponižujícími slovy. Což rosa nemírní sluneční žár? Tak slovo může znamenat víc než obdarování. Nevidíš, že vlídné slovo je dar nad dary? Obojího se dostává ušlechtilému člověku. Hlupák namísto vděčnosti uráží a neochotný dar oči nerozjasní. Uč se dřív, než budeš mluvit, a dřív než onemocníš, pečuj o své zdraví. Dřív než dojde k soudu, zpytuj sám sebe a v hodině účtování dojdeš odpuštění. Poniž se dříve, než onemocníš, a když jsi zhřešil, ukaž, že ses obrátil. Nedej si překazit včasné splnění slibu, a nečekej s ospravedlněním až do smrti. Rozmysli si dříve, než něco slíbíš, a nebuď jako člověk, který Hospodina jen pokouší. Pamatuj, že v den skonání na tě dolehne Hospodinův hněv, až přijde čas trestu, on od tebe odvrátí svou tvář. V době hojnosti pamatuj na dobu hladu, ve dnech bohatství pak na chudobu a strádání. Čas se proměňuje od jitra do večera a před Hospodinem vše rychle ubíhá. Moudrý člověk bude jednat ve všem obezřetně a v hříšných dobách se vyvaruje přestoupení. Každý rozumný člověk se obeznámí s moudrostí, a vzdá chválu tomu, kdo ji nalezne."
(Sírachovec 18; 15-28)
Uvědomila jsem si, že je na čase dlouho odkládaná zpověď. Válím se ve vlastním bahně a už se v něm začínám topit. A až teď si všímám, že mi Bůh hází záchranný kruh. Ale stihnu to? Nebudou u zpovědnic fronty, když se blíží svátek všech svatých?
Vzali jsme prcka a spolu s manželem vyrazili v pátek brzy odpoledne. Moc šancí jsem tomu nedávala. Rozhodnutá, že pokud budou u zpovědnic fronty, balíme to. Přijeli jsme ke kostelu, a já nestačila zírat. Jeden kněz právě odcházel, protože neměl koho zpovídat, a před náma byl jeden malý chlapec. Syn neprotestoval a zdárně do sebe tlačil sýrovou bulku. Já i manžel jsme byli zachvilku hotoví a mohli jet spokojeně domů.
Ano, Hospodin se stará. Jsem milostí plná, Pán je se mnou. Doufám, že nějak podobně to zařídí i před Vánocema :-)
Komentáře
Díky za povzbuzení. Uplnĕ ti rozumím, Jani. Můj duchovní život je taky na bodu mrazu, nĕkdy se mírnĕ oteplí, ale žádná sláva... +
Děkuju, taky teď hodně bojuju. Dávám Bohu takový kousíčky, drobty svýho času a energie .. a mám pocit, že On chce ten nejlepší čas, ty chvíle kdy jsem plná sil "pro své každodenní záležitosti", že je prostě Bohem "nárokujícím si to nejlepší". Nejsem schopná tomu dostát.
Pěkný článek, ale (a teď se prosím neuražte) to opravdu chodíte ke svátosti smíření jednou za pár měsíců? Jako že teď v říjnu a pak o Vánocích?!? Píšete, že Váš duchovní život jde k ledu - ono to má určitě spojitost i se svátostí smíření. Jestliže (podle Písma) i svatý za den sedmkrát zhřeší, pak kolikrát zhřešíme my? Vycházím z vlastní zkušenosti, neboť můj duchovní život se rapidně zlepšil, když jsem začal chodit ke svátosti smíření pravidelně každých 14 dnů. A taky mám doma malého prcka, ale zvládnout se to dá :-) Ono, když si své hříchy připomínáte každý týden nebo co 14 dnů, nutí Vás to k větší aktivitě, modlitbě, četbě Písma, zkrátka změně života...Přece jen si lépe uvědomujete, že opakovat jedny a ty samé hříchy není v pořádku.
Jednak si po čtvrt roce ani své hříchy nemůžete pamatovat a za druhé nemáte sílu na nějakou změnu.
Jo, dostat se ke zpovědi, když má člověk malé děti, je někdy dost náročné. Ale někdy stačí jen opravdu maličká touha a krok vpřed - a Pán Bůh se postará. Jednou jsem moc potřebovala a chtěla jít, ale nevycházelo to. Čas přede mší, který jsem si vyhradila, nevyšel a já jsem se dostala z domu až po začátku mše. Už jsem to chtěla vzdát, ale řekla jsem si, že si půjdu aspoň poslechnout kázání. Světe div se, když jsem přišla do kostela, tak zpovědnice byla stále rozsvícená a já měla přímo před nosem otevřené dveře.
Jani, mluvíš mi z duše :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.