Člověk je jen pouhé nic v tomto malém světě plném velkých zásahů.
A přitom toho tolik ví a užívá si zábavu.
Celý svět převrátit vzhůru nohama
přitom dívat se a nevěřit čertům s rohama.
Je to prach, který když se rozvíří,
dokáže vybuchnout a rychle zahoří.
Jedná jak vybuchlá sopka plná lží.
Je to prach, který když se rozvíří,
smete všechno až do posledního lístku.
Stopy, jež by mohly být k zisku.
Je to prach, který když se rozvíří,
udusí i to, co bylo velkých sil.
Co udusil a o čem věčně snil.
Člověk není nic jen malé zrnko prachu,
plné zlých i smutných chvil
a dětského strachu.
Zrnko písku na jedné velké poušti,
kde snad slunce tu poušť neopouští.
Jen malá část tohoto vesmíru
je člověk a jeho touha pro víru.
Tak proč si teda člověk myslí, že mu patří svět?
Proč své ego pase v stádě, navždy na sto let?
Je potřebný a důležitý,
to pravda jest,
jeho život dobře žitý,
by pro něj měla být čest.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.