Virtuální realita. Jednodušší, osobnější, detailnější, plná.... a prázdná. 

 

Vezměmě si různé počítačové hry. Nějakou bych jmenovala, ale znám akorát "nasrané ptáky" na mobilu. Každopádně, zeptejte se mých mladších bratrů, jistě vám několik vyjmenují. Počítačové hry nám mohou namluvit, že život by měl být jako virtuální realita. Ve světě her jsme o dost lehčí. Jsme tam všemocní. Naše činy nemají žádné následky a můžeme začít znovu, kdykoliv se nám zachce. Různé technologie z nás dělají silné a neporazitelné, což je ve skutečnosti omyl. A setkáváme se s tím všude na internetu, nejen u počítačových her, ale i ve světě genetického inženýrství nebo antikoncepce. Je to jako hra na schovávanou.

Lidé si chtějí vytvářet vlastní realitu a toto pokušení je tu s námi od začátku. Adam s Evčou chtěli žít ve světě, který by měli pod kontrolou. Neposlechli Boha, a když se to obrátilo proti nim, začali se schovávat..... 

Na rozdíl od života ve světě her mají naše činy skutečné následky. Je omyl si myslet, že máme nekonečně mnoho životů jako kočky nebo že podle nějakých psychologických příruček zmáčkneme tlačítko reset a vrátí nás to tam, kde jsme začali, a budeme moci začít znovu nezměněni.

 

Obzvlášť bych řekla, že to platí v oblasti intimity. A možná nechci zacházet ani do myšlenek intimního života dvou partnerů a odsuzovat zůzné lidi a různé činy. Protože, kdyby Ježíš přišel dnes, nerozděloval by ovce od kozlů (Mt 25;31-46) tak, že by posílal ty "nezkušené" panny a panice na jednu stranu a ostatní na druhou. Rozděloval by podle toho, kdo prožívá své vztahy v čistotě a kdo ne.

Stačí totiž jednou kliknout a zobrazí se nám virtuální realita plná sexu a intimity. Virtuální život, ve kterém rozhodně nevládne čistota.

Nevím proč to teďkom jedna nejmenovaná sociální síť umožňuje, ale poslední dobou se mi na hlavní stránce zobrazují fotky lidí, které neznám, nikdy jsem je neviděla a nejspíš ani neuvidím. Pokud by to byli normální fotky plné usměvavých tváří, asi nepochopím, proč se zobrazují právě mě, když dotyčné neznám, ale nebude mi to vadit. Ale když jezdím myší po obrazovce a jedna fotka za druhou mi ukazuje odhalená těla žen a mužů, a pod fotkami chlípné komentáře, je mi špatně. Tady už nevládne jen nečistota. Tady to má celé pod palcem jedno velké zlo.

A to nemluvě o různých stránkách jako Nejkrásnějšíholkytečkacz a podobné... Proč máme potřebu se odhalovat a vystavovat svoje těla jako nejlacinější produkt světa. Kde se ztratil veškerý stud?

Začíná to tak nevinně. Dnešní svět internetu a rychlých médií je vážně hrozba. Dám nějakou svoji skvělou fotku, kde je vidět jen hlava a čárka mezi nadutými prsy na některou ze sociálních sítí. Během pár minut se u ní objeví několik desítek lajků a komentáře typu nejrásnější kočička, srnečka, zadeček, pusa, šťáva, libová, bral bych, a nebudu pokračovat. Uvědomím si, že asi nejsem tak ošklivá, jak si myslím a tak přidám další. Tentokrát trochu odhalenější, učesanější, namakeupovatější (to je dobré slovo :-)) Udělám takový ten rajcovní pohled a blesk! fotka je na světě. Abych mohla mít více lajků, povolím k ní veřejný přístup.

A nemluvím jenom o ženách. I mužské pohlaví má tendenci ukazovat, jaké mají vypracované sexy těla na fotkách bez triček, jenom v džínách, které jsou očividně o dvě velikosti větší, když jim jdou vidět i třísla.

 

O potřebě zvedat si sebevědomí už jsem psala v jednom z minulých článků. Mají lidé dnes o tolik menší sebevědomí než dřív, nebo proč vidíme tolik chudáků, kteří potřebují být tak obdivovaní, a proto vystavují, co se dá? Dříve jsme jezdili na kole, padali ze stromů a chlubili se, kdo má na kolenou větší jizvy. ( A nepotřebovali jsme to ukazovat celému světu pomocí internetu.) Jistě jsme chtěli být atraktivní a obdivovali jsme každého, kdo takový byl. Ale tady už nejde jen o atraktivitu, o zvyšování si sebevědomí. Tady jde o sexuální přitažlivost.

My ženy nadáváme na muže a říkáme o nich, že jsou prasata, nadrženci, myslí jenom na to jedno, hledí každé ženě do výstřihu, mají dvojsmyslné narážky. Ale my ženy si za to většinou můžeme sami. Nosíme trička s výstřihem po pupek. Když ne s výstřihem, tak průhledné s tmavým spodním prádlem. Co to asi s těmi chlapi dělá, když si jen představují, jaké má žena asi prádlo, natož, když ho vidí. Oblékáme mini až mikrosukně, aby šlo vidět všechno jen se pohnem. Nebo kraťásky, ze kterých nám leze zadek. Ti chlapi se někdy musí uslintat. A ne, nejsou prasata. Naopak, jde vidět, jak jsou zdraví a normální, protože člověk byl stvořen se sexuálním pudem. Muži prostě dělají to, co se jim dovolí. Je na nás určit, co to bude, a co už ne.

Sami je vybízíme k tomu, aby mysleli jen na jedno. A pivo to v tomto případě fakt neni.

My máme své tělo darovat tomu svému muži, a ne ho prodávat každém na potkání.

Ale i když nosili ženy vyzývavé oblečení vždycky od všech časů, dnes nejen, že takto chodíme oblečené, ale ještě máme potřebu to zarchivovat a ukázat celé planetě. Ano, díky virtuální realitě, kde si vytváříme realitu vlastní a myslíme si, že to nebude mít žádné následky.

 

Jak říkám, stačí jedno kliknutí. Topíme se v moři sobeckých mužů a žen, které přišly o důstojnost. Naše kultura je posedlá sexem, že ještě zrychluje svůj pád do hlubin zkaženosti tím, že doporučuje, aby maminky a tatínkové podporovali masturbaci, zajišťovali svým dětem antikoncepci a sami se dívali na porno, aby dodali svému intimnímu životu novou jiskru.

Podívejme se hluboko do sebe a rozhodněme se, co chceme ostatním nabízet: naši sexualitu nebo dar Boží čistoty?

 

Návaznost na 5. Život samé pravidlo