Proč se lidé bojí závazků? Proč se nechtějí brát? Proč nechtějí mít děti? Proč nechtějí mít víc jak dvě děti?Je určitě spousta důvodů a nedůvodů, ale nastíním jeden pohled této problematiky.

Příklad: Když jsem byla svobodná a neměla žádného kluka, lidé kolem mě mi říkali: Ty s nikým nechodíš? Ještě pořád s nikým nechodíš? Měla by sis někoho najít… Někoho ti najdeme… Proč nechceš toho skvělého kluka z vedlejší dědiny? Vy jste jenom kamarádi? Pořád jste jenom kamarádi? atd. myslím, že otázky tohoto typu zná každý. Já měla tendenci se stáhnout, a pak se mi těžko navazovali vztahy.

Když jsem začala chodit s jedním supr klukem (mým manželem), najednou všichni kolem otočili a hned možná ani ne po půl roce se nás vyptávali, kdy se jako vezmem. Tak, co a vy kdy do toho praštíte? Vy se ještě nebudete brát? Vždyť oba pracujete? … Proč se na to všichni dotěrně vyptávají?  Vždyť ti kluci pak žádost o ruku odkládají, protože mají pocit, že je do toho pořád někdo nutí, a že se to od nich očekává.

Když mě ten můj o ruku požádal a okolí se to dozvědělo, nastaly opět jiné otázky. Jaktože se berete tak brzo? A vy se jako musíte brát? A ty si jako těhotná? … Do háje, to musím být těhotná, když se budu vdávat? Proč prostě lidi nemůžou mít radost se mnou, že chceme uzavřít svátost manželství před Bohem, ale musí pořád řešit důvody? Proč hned za vším vidí něco dalšího?

Když se dva vezmou, okamžitě se otázky zase obracejí. Ty nepiješ kafe? Ty dneska zase řídíš, jo? Jsi nějaká zakulacená. Nemáš nějaké divné chutě? Nejsi těhotná? Už si těhotná? Ty ještě nejsi těhotná? Plánujete děti hned? Proč ještě nemáte děti? … Proč? Každý to má naplánováno jinak. Někdo chce děti hned, někdo později. A co teprve, když prostě někdo děti mít nemůže . Takové otázky jsou potom opravdu nepříjemné. A většinou se na tohle ptají lidi, kteří se o to dítě nebudou starat, ani ho vozit v kočárku, ani mu nosit dárky.

Když se narodí první dítě a matka ještě půl roku po porodu není znovu těhotná, je to špatně? Nebo proč chodí otázky typu: A vy už víc dětí nechcete? A proč mu neuděláte ještě sestřičku?

Když se ale narodí první dítě a matka je hned za půl roku těhotná znovu, zase se něco najde. Vy budete mít druhé? Ty nepůjdeš do práce? Ty chceš být celý život na mateřské?

Mám prostě pocit, že společnost deska hrozně mladé tlačí místo toho, aby je povzbuzovala. A myslím tím i křesťanskou společnost. Měli bychom mladé svobodné povzbuzovat, aby neřešili svoji svobodu, ale využili ji. Využili toho, že nejsou vázáni. Ty, kteří spolu chodí, povzbuzovat, aby jejich vztah vytrval. Aby to nebyla jenom počáteční zamilovanost, která mizí, ale láska a oběť a rozhodnutí pro toho druhého. Nezávisle na tom, jestli spolu jsou dva měsíce nebo 5 let, jestli se chtějí vzít nebo chtějí počkat. Jestli chtějí mít děti hned nebo později. A když děti mít nemohou, že tím manželství neztrácí svoji váhu.

Je to asi můj subjektivní pohled, ale myslím, že na tom něco je. Několika fázemi jsem už prošla, některé mě asi čekají. A myslím, že nejen ve mně to vyvolává takové pocity.

Už od několika párů jsem slyšela, že se nechtějí brát z toho důvodu, že na to všichni čekají. No a co, že se mladí berou pozdě nebo se neberou a jen spolu žijí. No a co, že nemají děti, nebo mají jen jedno. My to nespasíme tím, že jim budeme pořád něco vyčítat. Nechme jim trochu svobody, volnosti a soukromí. Nevyčítejme, povzbuzujme, modleme se a dávejme příklad.