Celkem vzato jsem docela slušná žena. Daří se mi chodit na mši, čas od času si zajdu ke zpovědi. Snažím se následovat Boha, dělat, co je správné, chovat se k lidem slušně a vůbec být ohleduplná k ostatním. Nepodvádím svého manžela, nepodvádím v daňovém přiznání,ani ve výkazu práce..... a přesto asi padám k zemi.

Myslíme si, že všechno, co po nás Bůh chce, je chodit do kostela a být slušný. Pleteme se. I já se spletla.

Lidé rádi mluví o konverzi* (v křesťanském rádiu, křesťanské televizi, na všech křesťankých akcích). Všimly jste si, že většina příběhů o obrácení má stejný scénář: z hrozného hříšníka se stane super úžasný světec? Měli jste někdy pocit, že vašemu životnímu stylu chybí takováto dramatičnost a pochybovali jste o tom, jestli vaše obrácení bylo opravdu opravdové? Já teda jo.

Jenže cílem křesťanského života je ale něco mnohem víc než jen přestat s destruktivním nebo hříšným chováním. Cílem je odevzdat se Bohu... uplně moc.

A to je asi ten rozdíl mezi konverzí ke Kristu a proměnou v Kristu. Konverze jsou úžasné v tom, že vedou hříšné lidi k tomu, aby se stávali dobrými nebo alespoň lepšími, než byli. Krutá realita ale je, že Ježíš nás nevolá, abysme byli lepšími lidmi, ale abychom se stali novými lidmi. Znamená to, že si musíme přiznat, že život, který žijeme, možná není tím pravým. Znamená to přiznat si, že v našem životě jsou oblasti, do kterých Boha vlastně nepouštíme... nebo pouštíme málo.

Nechat se proměnit Kristem znamená nechat se přetvořit, přebudovat. A nemusí to být nějaký zásadní zlomový moment. Na to hodně z nás čeká, ale proč by k tomu, abychom se zcela obrátili k Bohu mělo být nutné utrpení nebo nějaká tragédie? Proč k tomu, abychom se probudili a dovolili Bohu změnit náš život potřebujeme rozvod, nemoc, bankrot nebo závislost?

 

Přiznejme si, kde jsme a popřemýšlejme o tom, kde nejsme.

 

Například odkaz svatého Pavla - (Sk 9;1-9). Šavel byl zbožný Žid, vzdělaný, silný, vášnivý, charismatický. Můžeme si představit, že díky své energii a schopnostem by se dostal v dnešní době až na vrchol společenského žebříčku. Do třiceti by byl na titulních stranách časopisů a všichni by ho považovali za hvězdu. (cíleně přehnané) Když se ale Šavel setkal s Bohem, jeho život se změnil. Z vycházející hvězdy byl najednou outsider. Zajímavé je, že Bůh jednal před dalšími lidmi. Šavlovi průvodci potom nemohli mít pochyby a Šavel se nemohl vymlouvat na krizi středního věku nebo migrénu. Prostě to nešlo "nějak vysvětlit". Šavel byl pokořený, zlomený a doslova oslepený, potřeboval pomoc, čas a změnu pohledu. A právě toto potřebujeme i my.

 Můžeme si říkat: "Jsem příliš velký hříšník na to, aby mě Bůh mohl k něčemu použít." "Kdybych se setkal s Kristem v tváří v tvář a slyšel jeho hlas, taky bych se změnil." Ale jsme vedle. Copak ho neslyšíme? Denně v písmu svatém? Copak nedostáváme Tělo Kristovo každou neděli? Vždyť se setkáváme s Kristem plněji, než jak se s ním setkal sv. Pavel.

Jak se změnil svět při mém setkání s Kristem?..... až se stydím....

Kým byl Pavel doopravdy? Znal své náboženství, chodil pravidelně do synagogy, citoval písmo a mluvil otevřeně o těch, kteří podle něj sešli z pravé cesty. Mnoho "z nás křesťanů" se dnes tomu Šavlovi podobá.

Hospodin nás někdy opravdu oslovuje tajemným způsobem, ale většinou používá velmi zjevné každodenní věci. Nechme dneska televizi vypnutou. Vypněme počítač. Sedněme si do tichosti. Prožijme dnešní slavnost slavnostně. Pojďme brzy spát. Bůh působí v našem životě. Věnujme se něčemu, co pomůže dozrát našemu chápání Boha. Něčemu neobyčejně obyčejnému. 

Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte udělat něco, co jste nikdy neudělali.

Jestli chceme změnit svůj pohled na Stvořitele světa....

 

 *přeměna, obrácení

 

Návaznost na článek Úvod postmoderního katolíka