Jsem pokřtěná a vychovávaná jako římský katolík. Doma nás bylo sedm a naše rodina nikdy nevynechala nedělní mši svatou. Chodila jsem do náboženství, věděla jsem, že máme doma Bibli, ale nikdy mě ta tlustá kniha nebrala. Věděla jsem, že na Popeleční středu dostaneme popelec a že v pátek o Velikonocích se nejí maso.

Chodila jsem na mši, protože katolíci to tak dělají.

 

Jo, byla jsem katolička, ale až když jsem začala dospívat, sama sebe jsem se ptala, co to vlastně znamená a jestli opravdu chci i katoličkou zůstat. Byla a stále jsem postmoderní katolík*.

Ať už měl člověk to štěstí jako já, že vyrůstal ve věřící rodině, nebo ne, téměř všichni jsme se s Ježíšem už setkali. V jednadvacátém století se nikdo, kdo má telefon, auto, počítač, rádio nebo televizi, nemůže vymlouvat na to, že o Bohu nikdy neslyšel.

Ačkoliv není vždy vyslovováno s láskou, Ježíšovo jméno je mezi námi přítomno. 

Lidé se mohou zeptat nebo otevřít knížku. Mnozí se rozhodnou to neudělat. Někteří mají strach. Některé to nezajímá. Někdo je zase příliš zahleděný do sebe. Mnoho lidí se rozhodne raději nic nevědět, protože je to jednodušší nebo bezpečnější. Někdy platí: méně znalostí = méně zodpovědnosti.

Bůh je nekonečně štědrý, ale za nos se vodit nenechá. Ví nejen, co jsme v životě slyšeli, co jsme se naučili, ale také, co jsme slyšet nechtěli, nenaučili se a o čem jsme se rozhodli ani nepřemýšlet. Neznalost není ta nejlepší strategie.

Každý z nás, i já, si potřebujeme položit otázku: "Kdo je Ježíš?" a "Čemu věřím?"

Není hloupé, ani bláhové věřit v život po smrti nebo v Boha, který Vás miluje. Je mnohem hloupější věřit v peníze a slávu a v to, že to je to, co nám život nabízí.

Jestli podle nás Ježíš není Bůh, Bible je podvod, naše víra je mýtus, spása je vtip a církev je impérium ovládající lidskou mysl.

Říkáme, že milujeme Boha? Milovat Boha a dovolit mu, aby se stal Pánem našeho života jsou dvě velmi odlišné věci.

Jsme ochotni se změnit?

V následujících článcích se chci podívat na "moderní duchovní cestu", na to, jak se možná potřebujeme změnit, abychom se s Bohem setkali... ale opravdu setkali.

 *Pojem v tomto smyslu nemá být postmodernista, který popírá náboženství, ale pokouší se ho přizpůsobit sobě samému, své svobodě, jakoby si člověk vytvářel zbožnost bez osobního vztahu s Bohem.

 

Zamyšlení nad postmoderní vírou v našem moderním světě. Použity myšlenky z knihy, která popisuje, jak narazit na Boží lásku. Některé myšlenky jdou dost do hloubky, omlouvám se, pokud se stane něco nesrozumitelným.