... nebyla by na světě krása. Eva je totiž vyvrcholením Božího stvoření. Není to jen tečka na konci věty. Bůh nestvořil Evu jen proto, aby se Adam měl čím bavit. Nemysleme si, že žena je jen tečka, něco, co k muži patří, něco, co patří na tento svět, aby nebyl tak nudný. Bylo to vyvrcholení jeho díla. Eva značí krásu, úžas.

 Ať už si o ženství myslíme cokoliv, nepochybně k němu patří hloubka, tajemství a složitost - a krása jako sama podstata ženství. Každá žena má krásu, jež má být odhalena. Každá žena totiž nese Boží obraz. A nemusí se o to nijak snažit, přinést si ho ze salonu krásy, podstoupit plastickou operaci, nechat si voperovat prsní implantáty. Nikoli, krása je podstatou, která byla dána každé ženě, když ji Bůh tvořil.

A my přesto nejsme se sebou spokojené. Trápí nás velký zadek, malá prsa, husté obočí, krátké řasy, nevýrazné oči, křivý nos, řídké vlasy,... nikdy se sebou nejsme spokojené. Držíme diety, používáme make-upy, trháme si obočí, lepíme řasy,malujeme nehty, barvíme vlasy,... protože chceme být krásné. Být ženou je někdy těžké. Protože takové to "nejsem dost" a "jsem příliš" - obojí současně je složitost ženy, pocit selhání. Nejsem dost hezká, dost hubená, nejsem dost laskavá, něžná a ukázněná. Ale jsem příliš citová, příliš mnoho toho chci, jsem přecitlivělá, příliš silná, příliš svéhlavá,příliš nepořádná. Výsledkem je zahanbení - univerzální společník všech žen.

Jsme vyčerpané. Ne však životem plným sdíleného dobrodružství, únava žen plyne z života naplněného rutinou. Jedno čínské přísloví říká "S krizí se vyrovná každý idiot. To, co nás vyčerpává, je každodenní život."

 Proč máme někdy potřebu brát věci do vlastních rukou? Přejímat vládu? Děje se to tehdy, když má žena pocit, že muž za ni nechce bojovat, když je ve vztahu pasivní. Už v ráji to tak bylo. Za to, že okusili ze stromu poznání nemohla jen Eva. Adam byl u toho také, ale byl v té chvíli pasivní. Neudělal nic, neřekl ani slovo, nehnul prstem.

Ano, většinu energie spotřebujeme tím, že skrýváme své skutečné já. Skoro každá ho nějak skrýváme. Snažíme se dostat svůj svět pod kontrolu, abychom měly jakýs takýs pocit jistoty. Máme téměř jistotu, že kdyby nás někdo opravdu poznal, nemohl by nás mít rád. Odmítáme být zranitelné - opouštíme podstatné prvky svého ženství. Ženy touží po vládě a panování, protože se děsí vlastní zranitelnosti. Naše síla je pak spíš mužská než ženská.

Žena bez krásy - to je jako pivo bez pěny. (moje oblíbené přirovnání) Krása k nám prostě patří. Máme smysl pro krásu. Staráme se jak o svoji krásu, tak o krásu kolem. Proč ženy tráví tolik času na zahradě sázením světin? Proč mají dobrý pocit z uklizeného domu, z vyleštěného auta, atd.? Protože po nich zůstává krása. Ženy mají rády krásu kolem sebe tím více, čím méně si o sobě myslí, že jsou krásné.

"Je na mě něco zásadně špatného" Takto se cítí mnoho žen - odmítnuté, zrazené, zničené.

 Máme pocit, že nejsme hodny toho, aby o nás někdo usiloval. Nasvou osobnost tedy vyvěsíme cedulku "NERUŠIT!". To bývá příčinou toho, že nejsme schopny navázat jakýkoli hlubší vztah, natož milostný vztah. Nemáme pocit, že bychom byli nenahraditelné, a tak se snažíme být alespoň užitečné. Nevěříme, že jsme krásné, a tak se velice snažíme dosáhnout vnější krásy, nebo to vzdáme a schováme se za masku. Tolik - tolika různými způsoby - se snažíme ochránit své srdce před další bolestí.

Všechna důležitá zranění, které si neseme životem a často si je ani neuvědomujeme, že mají v našem životě tak velký dopad, pochází z našeho dětství, zvláště od našich tatínků. Dcera se potřebuje cítit důležitá v otcových očích. Pokud tomu tak není, je zraněná. To se pak projevuje v jejím chování ve společnosti, zvláště k opačnému pohlaví. Když vyrosteme, rány nezmizí. Všechny bolesti vyplují napovrch.

Kdybychom věděly, jak jsme krásné, bylo by všechno jednodušší.

_________________________________________________________________________

 

Když je člověk doma déle než je zdrávo, dělá věci, které nikdy nedělá. A proto čtu. K napsání toho článku mě namotivovala kniha Úchvatná od Johna a Stasi Eldredge. Ta knížka mě opravdu uchvátila. Je v ní naše ženství opravdu krásně vysvětlené. A nedá se všechno vepsat do jednoho článku. Takže alespoň něco, knížku všem doporučuju.