"Ano, moji dva mladší bratři." - "Ty máš dva bratry?" - "Ne, mám tři bratry, dva mladší a jednoho staršího." - "Aha, takže jste čtyři." - "Ne, ještě mám sestru, je nás pět." - "Pět?... - dlouhé přemýšlivé mlčení - ... a to jste všichni od jednoho tatínka?"
(Rozhovor s koleginí v práci)
Mě to opravdu rozesmálo a přišlo mi to vtipné, ale pak jsem přemýšlela jak neskutečně je v dnešní době normální fungující milující rodina ohroženým druhem. Jak je dnes běžné, že každé dítě má jiného otce.
Je mi tak líto těch rozvrácených rodin... moje kolegyně byla z toho docela zaskočená, sama je rozvedená, má dva syny a jeden se od ní odstěhoval a šel bydlet k tatínkovi a jeho přítelkyni - ale ne proto, že ona by byla špatná matka, ale proto, že tatínek mu pořídí více věcí, dá mu větší kapesné, prostě si u něho může žít líp než u matky. Kam tohle směřuje? Jaký život mají pak ty děti, když vidí u rodičů, že je normální se rozvádět, že je normální si najít někoho jiného.
O dva dny později mi kolegyně řekla, že nikdy nechtěla mít děti, že to byl jeden velký omyl jejího života. A pak se k tomu přidal i kolega, který dodal: "Ano, moje setra už je na čtvrté mateřské, bohužel" - "Jak bohužel?" jsem se zeptala. A začalo vysvětlování, že jedno dítě stačí, kdo to má živit, že rodiče přece nedokáží dát více dětem toho tolik, že on by určitě nechtěl mít více jak jedno dítě, atd. Trošku jsem mu zmrazila úsměv, když jsem řekla, že pocházím taky z pěti dětí.
Oba dva mi pak předhazovali argumenty, jak je výhodné mít jen jedno nebo žádné dítě. Máme více času, více peněz, více si toho můžem dovolit, atd.... podle mě NAPROSTO SOBECKÉ UVAŽOVÁNÍ - jen abych se JÁ měl dobře, přece si nebudu polovinu svého života obtěžovat vychováváním čtyř -pěti - šesti malých harantů.
Např. se mě kolega zeptal: "A co třeba dovolená, jak bys řešila dovolenou s pěti dětmi? Víš kolik to stojí, kolik toho sní, atd.?
No jak asi bych to řešila? Asi když na to nemám, tak nikam nejedu. Moji rodiče s náma taky nikdy za mého dlohého dvacetiletého života nebyli na dovolené. A ublížilo mi to nějak? Jsem tím snad nějak poznamenaná?
Nejen milionáři si mohou dovolit mít více dětí. To může mít každý, jen nemyslet sobecky na sebe a svoje pohodlí, ale trochu se uskromnit.
A ještě jedna věc, docela mě mrzelo, když jsem tohle všechno slyšela, že mít děti je jen na obtíž. Protože je tolik párů, kteří by děti mít chtěli, ale nemohou.
Raději mít více dětí než méně. Vždyť k tomu jsme povoláni - a každé dítě je velký dar od Boha.
A JE AŽ SMUTNÉ, JAK JE TATO SPOLEČNOST POKŘIVENÁ.
Komentáře
je to tak. Souhlasim s Tebou.
take mam 4 sourozence... :) a prijde mi to lepsi, i kdyz jsme byli take skromni... :)
nevim proc, ale tak kdyz jsem si to precetl, vyskocil mi citat: "Vy jste soli zeme, vy jste svetlem sveta!" ... Tak at to kazdy z nas, tak jak ho k tomu Pan povolava a povolal dokazeme s Nim plnit... (opravdu s Nim.) :)
Pěkně...
lidi to dnes prostě nejsou schopni pochopit, že může být žijící (početná) šťastná rodina. (Jak ta žena, hledající v knihovně příručku na šťastné manželství, která byla odkázána do oddělení pohádek....)
Já říkám a také chci mít 4 děti (čas ukáže kolik...), rozhodnutí tu je, chybí snad jen manžel. :-D (samozřejmě v blízké budoucnosti...) Když to ale uslyšela jedna má učitelka ze ZŠ, tak se ulekla a řekla: No jo, to se nediv, že žádného chlapa nemáš, když říkáš, že chceš mít 4 děti...
Odevzdanost a věrnost v nynější době nahrazuje sobeckost a tzv. užívání si
Když jsem byla podruhé těhotná a ke konci už nepracovala a mateřská taky stála za houby, tak jsme se stala mistrem v pečení buchet (byly k snídani levnější než chleba), k obědu bývaly brambory s bramborama a obden i s cibulkou, maso bylo jen v neděli a opravdu poctivě jsem počítala, kolik po mě budou u pokladny chtít, než jsem něco strčila do košíku. A nikdy mě nenapadlo, že kdybych si tu šaškárnu s pupkem odpustila, tak jsem mohla makat, mít víc peněz a být šťastná. Tak nějak mě víc naplňovalo to hýbající se bolavé břicho než nový svetřík v tašce. Jenže vysvětluj někomu, kdo nezažil, co znamená milovat a být milován.
Myslím, že piocit, který panuje v mnoha rodinách vystihla kolegyně v bývalé práci, když říkala, že jí nevadí, že má malá prsa. Pronesla větu, o které bych nečekala, že ji
může někdo vypustit z pusy. Tehdy řekla: No co, děcka se nažeró a tata ať si trhne.
Vezmu to téma z jiného úhlu pohledu. Soběstřední sobci vychovávají svého řekněme jedináčka opět k sobectví. Buďme rádi, že jich bude méně než potomků vychovaných v respektování se navzájem a v jiném duchu.
@ blazas: Nějak nerozumím, co tím chcete říct...? To jako, že buďme rádi,že většina dětí má sourozence, protože šmahem všichni jedináčci jsou sebestřední sobci, kteří neznají respekt, protože se to nenaučili od sourozenců? Taky jsem jedináček a nemyslím si, že bych byla vychována jako rozmazlené dítě. Naopak vím o ''sourozencích'', kteří své zájmy umí prosazovat sobecky na úkor druhých. Každého přece musíte posuzovat individuálně, takhle všeobecně se to říct nedá!
:) taky mám zkušenosti, že na mě lidi valí oči jak na nějakého exota nebo nasadí soucitný, skoro utrápený hlas, když jim sdělím, že pocházím z pěti dětí :). Za sebe můžu jednoznačně říct, že mi v dětství opravdu nic nechybělo (naopak), i když jsme nikdy nebyli bohatí a nemohli jsme jezdit na Kanáry. Rodiče nám vždycky každému rozdávali tolik lásky a pozornosti, kolik kdo potřeboval a my do základu dostali to, že nemůžeme mít všechno na co si kdo vzpomene, že musíme myslet i na ostatní, že nedostaneme všechno hned a někdy nedostaneme ani to, co bychom si přáli, že se musíme naučit žít s tolika rozdílnými povahami, ale hlavně to, že když je nám nejhůř, máme doma své láskyplné zázemí a vždycky se rádi setkáváme. Proto nikdy nebudu litovat, ale vždycky jen děkovat :)
@ Káťa0: „...mi v dětství opravdu nic nechybělo (naopak)...“ nebudu radši komentovat :D . Co se lásky a tak týče to určittě ne :) ...
Jinak s tímhle článkem souhlasím. Trochu si říkám, že díky tomu bychom časem mohli mít my křasťani tady v ČR většinu :D . Časem :D .
Anetko děkuji že ptáš "co jsem tím chtěla říci" Reaguji na článek Anetko, že se trápíme nad názory těch, kdo chtějí pro pohodlí určovat co se jim hodí a co ne a kritizují nerozumné rodiny početné na děti. Vůbec tím nemyslím že jedináčci jsou špatní. A ano, souhlasím i s tebou ve smyslu, že v početnějších rodinách vzniknou i vztahy rivality. To je poněkud jiné téma Anetko. Jsem ráda, že jsi byla a zůstáváš v lásce svých rozumných rodičů. Děkuji za tvou podnětnou reakci, Bláža
Milý Targens, přesně v tom duchu jak píšeš jsem svou reakci myslela a jsem ráda, žes takto odpověděl-dík!
Katuško, žehnám tvým rodičům i sourozencům. Díky Bohu za vás.
Jsme sice 3, ale když jsem četla nadpis hned se mi vybavila jedna historka...Mám starší sestru a rodiče si pořídili teď už 4 ročního bratra tudíž jsme od sebe 12 let...Jednou jsme byli na jedné akci a všichni si myslely že já se sestrou máme jiného tatínka než náš malý bráška....co je na tom že máme pořád stejného tatínka..takhle se zeptalo hodně lidí prostě je dnes asi 'normální' mít více dětí a každé z jiným tatínkem :/
Ty vado :D Tome... to si s tebou ještě vyřídím :D
Jojojo, však jako vždycky :D .
je výhodné mít jen jedno nebo žádné dítě. Máme více času, více peněz, více si toho můžem dovolit, atd.... podle mě NAPROSTO SOBECKÉ UVAŽOVÁNÍ - jen abych se JÁ měl dobře
Hmm. Je to sice pravda, ale fungování společnosti nemůže být založeno na tom, že většina lidí se bude chovat nesobecky, tedy tak, aby to pro ně bylo nevýhodné.
Má-li se něco změnit, máme-li přestat vymírat, MUSÍ se více dětí stát pro rodinu VÝHODNÉ. A nemít alespoň dvě děti se musí stát pro rodinu NEVÝHODNÉ.
Jenže tady je to o tom co je výhodné a nevýhodné. Jasně, že děti stojí peníze a člověk nemá tak moc volného času, jenomže o tom to není, ne? Děti jsou dar a mají daleko větší cenu než všechno zlato na světě.
A taky to chce uvažovat ve větším měřítku. Jestli je pro dnešní lidi výhodnější užívat si čas a peníze bez dětí (či s jedním děckem) a ve stáří zmírat sám ve starobinci nebo investovat do dětí (čas, peníze, lásku), neužívat si tak jak je dnešní společnost zvyklá - respektive užívat si jinak :) - ale na stáří mít okolo sebe 20 vnoučat a blbnout s nima...
Nebo třeba ani ne ve starobinci, klidně ve vile se sluhama.
Ale prostě sám.
Děti jsou dar a mají daleko větší cenu než všechno zlato na světě.
Jakou cenu má dítě?
Jestli je pro dnešní lidi výhodnější ...
Zkuste tu větu dokončit: ..., tak xxxxxxxx?
Jakou cenu má dítě, je trochu zapeklitá otázka :) . Zkusím odpovědět takto: „Má cenu veškeré lásky, kterou mu Bůh skrze nás dokáže dát.“.
A větu jsem dokončil nebo myslíte, že ne?
Jestli je pro dnešní lidi výhodnější ... nebo investovat do dětí ...
nebo ne?
Pokud chcete někam vyrazit se 3 (a více) malými dětmi, je problém je nacpat do běžného pětimístného auta. Ale zase až vyrostou, vyjde vás levněji jezdit vlakem na skupinovou slevu :-)
Já znám rodinu kde jich je devět a mají prý to nejmenší devítimístné auto co se vyrábí :D . Takže buď tři a když už víc, tak ne víc než sedm, pak už potřebujete řidičák na autobus :D .
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.