Navazuji na předchozí článek o tom, jak Bůh vyléčil mou fobii z vysokých škol :-)

Skončila jsem u toho, že mě čekají ještě dva měsíce rozhodování. A během těch dvou měsíců se stalo toto...

Mezi tím, co sem maturovala, jsme měli se spolužáky zajištěný byt, ten ale na konci června padl a říkala sem si, jóóó to je znamení, že tam nemám chodit :DD a tak ostatní sháněli byt, a já sem sa flákala :-)

2.července jsem byla pozvaná na zápis. Ten den byl opravdu zvláštní, protože mě nezaujalo nic. Odporná škola, na mě moc velké Brno, přecpané šaliny, strašné vedro, úmorná cesta vlakem,... no prostě hrůza. Když sem dojela domů...prohlásila sem, že sem tam byla poprvé a naposledy.... a na 100% bylo mé rozhodnutí NE!Nepůjdu na žádnou posranou výšku!


Myslím, že když sem toto řekla, Hospodin musel chytnout záchvat smíchu :DD Celkem si ho dokážu představit :D 

Asi týden potom jsem poznala člověka, kterého mi do cesty poslal zas pan Vtipný.-) Víte, mám pocit, že Hospodin měl potřebu sa pobavit, a věřím, že sa mu to opravdu povedlo.... vyloženě sa bavil na můj účet :D komediant! :D Tento Bohem poslaný člověk mě tak strašně vnutil myšlenku Vysoké školy, že jsem chtě nechtě o ní začala opět uvažovat...

Takové ty vsuvky ...Jak vás každý koho potkáte zahltí otázkami a později výčitkami na jedno jediné téma a to VŠ, vy máte pak pocit, že místo hlavy máte granát, který brzo vybuchne... tady vypisovat nebudu :-)

.... a asi po dalším týdnu mi psala kamarádka, že shání někoho do bytu... nezlobte se na mně, ale to už prostě nemůže být náhoda toto :D:D ... ... a tak já jí na to kývla a jela do Brna znovu... tentokrát kvůli skvělýmu bejváku :-)

Zdá se mi, že budu muset napsat ještě další pokračování, je to nějaké dlouhé :D

Taky totiž musím zmínit jednu SÁZKU :-), která zněla takto: pokud mě nepřipustí ani ke zkouškám, tak sem vyhrála... pokud to zvládnu, tak to mám blbý :D .... A tady bych vlastně mohla skončit celé moje story, protože já na ty Vánoce budu doma už jen kvůli tomu, abych neprohrála :D

 Víte, nevím jestli tu školu dodělám nebo se budu o Vánocích radovat z výhry... ale vím jedno, že On - ten pan Sranda :D ví co dělá... On nepotřebuje, abych měla titul před jménem, On chce, abych to zkusila. A já to do Vánoc zkusím :D :D :D 

A vlastně celé tyto dvě story se točí kolem jedné jediné věci.. a to je důvěra... víte nikdy sem neměla, ani nemám prostředky na to studovat, ...nevím, jestli budu muset spávat v parku, protože za pár měsíců nebudu mít na byt,... nee sranda :-) dramatizuju :D ale vím jedno...

Vím,že se o mě postará... věřím mu... chtěl abych tam šla, tak je to teď na něm! :)

Chtěla sem sa o toto podělit, abyste věděli, že Bůh má opravdu smysl pro humor :P