Je to tak... mám fobii z vysokých škol :D

Nikdy by mě ani nenapadlo, jít na vysokou. Měla jsem život naplánovaný podle svých představ. Všechno nalajnované, připravené. Ale jak víme, ten Hospodin je strašný srandista a jeho plány jsou uplně jiné, než ty naše.

(Doma mi řekli, že se musím rozhodnout sama. Jenže já byla rozhodnutá - to jenom Bůh mi v tom začal dělat binec :D) Chápete... 20 let žijete v jistých představách a naraz bum!! a všecko je v p............. jo přesně tam :D

... prostě...

Na konci střední sem nějak začala pociťovat Jeho volání. Jednoduše po mě chtěl, abych dokázala říct: Pane, já na tu výšku nechci, ale jestli mě tam chceš ty, tak tam půjdu.

Měla jsem strach, protože kdybych to udělala, celý můj naplánovaný život by v jeden jediný okamžik zmizel. A taky se tak stalo... Trvalo to asi celý čtvrťák, než sem dokázala říct: Pane, půjdu tam, kde chceš ty.

Tak jsem si podala přihlášku a tehdy začalo Jeho působení na mojí cestě na vysokou. Podala jsem si jen JEDNU (proč Ho pokoušet že :-) buď to vyjde nebo ne :-)) s tím, že se na ni stejně nedostanu. Bez přijímaček brali do průměru 2,0... uklidnila jsem sama sebe, že takový dobrý průměr určitě nemám, že půjdu na přijímačky, na které se nebudu učit a budu doufat, že je neudělám.

Jak říkám, Hospodin je vtipálek, takže když jsem si počítala průměr, vyšlo mi 1,99... takže sem byla vzata bez přijímaček :D Klidně sa zasmějte, já sa tomu směju furt :D

Takže... normální člověk by byl štěstím bez sebe, že nemusí dělat přijímačky. Ale protože já nejsem normální, začal se mi pod rukama rozpadat svět a byla sem bezradná...

Janka, tak teď už ti zbývá jediné... neudělat maturitu :D Tím by bylo všechno vyřešeno :-) Do jednoho předmětu sem se učila otázky 1-13, otázky 14 až 30 sem nikdy neviděla, ani nevěděla, co v nich může být. A ikdyž sem si u maturity vytáhla otázku č.21, tak sem prostě nějakým záhadným způsobem odmaturovala. (ten záhadný způsob byl Duch svatý :-))

Takže... normální člověk by asi skákal štěstím do stropu. Ale protože já nejsem normální člověk, byla sem ráda, že mám maturitu, ale taky mě to nijak nepomohlo v rozhodnutí, jestli jít nebo nejít na vysokou :D

Pořád sem ale někde uvnitř věřila, že si to Bůh ještě rozmyslí, šak do září jsou ještě dva měsíce....

Dva měsíce utekli jako voda a mezitím se stalo ještě mnoho vtipných Božích událostí. Řeknu Vám, ten Pán Bůh si z nás někdy dělá teda fakt prdel :D

Sama nerada čtu dlouhé a nezáživné články, proto, kdo přece jen chce vědět, jak to dopadlo, počkajte si na článek Vysoké pokračování .-)

Je to čisté svědectví toho, že když se Bůh pro něco rozhodne, člověk jeho plány nedokáže změnit, ikdyby se snažil sebevíc.

... a potom stejně (snad:-)) pochopí, že to byla ta správná cesta....