Nedávno jsem měla diskuzi s jedním kamarádem o tom, proč tolik lidí nemá rádo křesťany a církev a náboženství.... bylo to tak zajímavé, že jsem nemohla nenapsat o tomto tématu malý (možná:)) příspěvek. (byla bych vděčná za jakoukoli reakci :-))

Na tuto otázku reagovalo mnoho lidí, jak kladně, tak záporně. Vyjadřovali se lidi tzv. věřící, vlažní věřící, věřící na papíře a nevěřící.

Žel jsem zjistila, že jsem v mnohém souhlasila právě s nevěřícími a s těmi, pro které víra nemá význam a do kostela nechodí.

Vkládám pár názorů: Proč někteří lidi nemají rádi křesťany a Boha?

"Protož se bojí pravdy"

"Protože ho nepoznali"

"Nic proti křesťanům nemám, jen mi vadí, když vnucují ostatním své křesťanské názory a vidí věci jen církevníma očima a nedokážou se na ně podívat s rozumem""Víš proč lidi namají rádi křesťany? Protože se tváří jako křesťani, ale vůůůbec se tak nechovají, občas aby se za ně člověk styděl. Nebojím se říct, že většina nejviditelnějších křesťanů se chová povýšeně vůči nekřesťanům a myslí si, že jen to jejich chování je nejlepší."

"Zájímavé, nicméně myslím si něco hodně podobného.. Lidi to nechtějí číst, ani slyšet, ani tak podobně.. Je to nezajímá.. A pak když někde vidí propagaci, která bývá někdy až trapně přehnaná, tak jim to vadí..
Jsem křesťan, nikomu a... nikde to necpu a nikdy mi na to nikdo nic neřekl špatného.."

"lidé se toho bojí,vidí v tom určité svázání,ale tohle žádnými slovy nevyvrátíš,slova vzbudí jen posměšek...a je to určitý druh jejich obrany...kdyby ale všichni křesťané dokázali žít jako OPRAVDOVÍ křesťané,tak by možná někteří ateisti i změnili názor:-))) to už je ale bohužel jen na nás..."

"Už jen to že tady napíšeš něco takového jako byl tenhle tvůj dotaz vypovídá o tom že žiješ jen svojí vírou a tím pádem jsi náboženský fanatik a takové já nemám rád..neříkej že svoji víru nikomu nevnucuješ,protože ty se ji snažíš vnutit všem.."

Samozřejmě tímto článkem nechci nikoho poškodit, ale donutilo mě to zamyslet se, jaký názor na to mám já.
Souhlasím s tím, že lidem vadí, když se my křesťané na jednu stranu tváříme jak nejlepší a nejzbožnější na světě a na druhou stranu se chováme tak, že bychom se měli za sebe stydět.
A když člověk evangelizuje ještě např. přes internet, konkrétně přes Facebook, tak si podle mě dělá jenom nepřátele, protože nevěřícím lidem můžou ty velmi zbožné statusy vadit.
Člověk asi má být aktivní v církvi, ve své farnosti, ve víře, ale všeho s mírou, protože podle mě " přehnaná evangelizace je horší než žádná".
Já třeba neměla skoro nikdy problém s tím, že jsem věřící. Boha a víru jsem nikomu nikdy necpala a možná proto mám hodně kamarádů nevěřících, kteří můj život a moji víru obdivují a kamarády, kterým má víra nevadí, i když jsou třeba přímo alergičtí na jakékoli náboženství. Samozřejmě to nebylo vždy růžové, ale dokázala sem to nějak ustát a když jsme na konci devítky šli do tanečních, můj taneční partner byl člověk, který víru a Boha přímo nesnášel.... ale nikdy jsme neměli žádný problém a dodnes jsme kamarádi :-)
Tak jak tedy evangelizovat? Psát na facebook zbožné řeči a všem říkat, jaký je Bůh úžasný a nic jiného není lepší nebo v tichosti se snažit vyjít vstříc těm, kteří mají s vírou a Bohem problém a ukázat jim, že to tak zlé zase není? Máte někdo nějaký typ? Nebo zkušenost?