V ruce držím letenku s názvem Anglie :D:D:D a za pár dní mám odletět :D... kde jsem k té letence přišla - to už nevím :D... vím, ale, že návrat je v nedohlednu :D:D... Mám asi 5 dnů na to, se se vším rozloučit a opustit svůj rodný kraj, opusit všechno...... První reakce sebou nese velké nadšení, že odjedu někam do neznáma... a zrovna do Anglie... těšiím se, že tam určitě potkám bratránka :D.... že konečně vypadnu z toho stereotypu :D... že to bude něco nového :D....
Druhá reakce ale byla jiná... čím více se blížilo datum odjezdu... tím více jsem si uvědomovala, že to všechno tady nechcu opustiti.....
Uvědomuju si, že budu muset opusit rodinu a své přátele - to, co mě drží - to, pro co žiju - to, co je pro mě všechno - to, bez čeho prostě nedokážu žít.....
Představa, že odjedu někam daleko a budu tam sama... byla příšerná...... Neznat jediného člověka, neumět pořádně jazyk..... nemít žádné zázemí..... nemít se na koho obrátit... nemít nic.....
Začala jsem rozmýšlet, jet nebo nejet ??..... nakonec jsem řekla: Ano!.... Loučení bylo nekonečné... a hlavně bolestivé.....
Jsem nervózní... při cestě na letiště.... vysedám z auta... a mířím ke vchodu do letadla.... ale najednou jsem se zastavila..... protože mě obklopilo velké bílé zářivé světlo.....
...vzbudil mě měsíc, který mi za úplňku svítil do tváře...
...a když jsem se vzbudila... oddychla jsem si, že to byl sen... jenom sen.... teď jen nevím jestli bych se takto rozhodla znovu, ale asi jo.... člověk někdy potřebuje změnit směr a zkusit žít trochu jinak.... alespoň na chvíli.... protože se jinak stává robotem tohoto světa....
...snad se někdy ten sen stane skutečností.....
Komentáře
Jani, tak si myslím, že dyž to zvládl bratránek, zvládla bys to taky.....(:<br />
Když sa mu odevzdáme, nikdy...NIKDY! nás v tom nenechá....já strašně ráda skáču "po hlavě" a su odvážná a dycky s pocitem:tak sa o mna postaraj Tatínku....a i dyž mám někdy velký strach a obavy, snažím sa nepřestat věřit i dyž je to těžké....a On prostě zasáhne..dycky...dycky sa postará....<br />
A víš jak je ta písnička:Slož svoji starost na Pána a On se už postará...Nemusím se bát neboť Ty jsi se mnou....ta mluví za vše:)(:
a eště dyž sa Mu takto odevzdáme i přesto, že sme sami, nemáme kam jít, nemáme s kým být, ale věříme, tak nám sešle mnoho milostí, dy sa všecko najednuc obrátí, třeba tím, že sa dycky "náhodně" a nečekaně objeví nějaká pomoc jak anděl z nebe......(: to už sem také mockrát s Jeho důvěru zažila....<br />
A eště poslední...:Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vzdej se všeho, co máš, vezmi jen svůj kříž a následuj mě....někdy je to těžké, ale přináší to plody:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.